mapa

Historie obce Ločenice

POČÁTKY HISTORIE LOČENIC 

Na přelomu 1. a 2. tisíciletí bylo území podél vodních toků Vltavy a Malše osídlováno pronikajícím slovanským kmenem Doudlebů, který do této oblasti přinesl vlastní kulturu a společenské prostředí. Zachovalé slovanské pohřební mohyly (nejbližší nedaleko obce Malče na besednicku) umožnily vymezení historického doudlebského kraje. Todeňská hora (608,4 m nad m) a Ločenická hora (Ločecký vrch, 656,4 m nad m, dnešní obec Svatý Jan nad Malší) byly přirozenými jižními hranicemi osídleného území.

 

Obec Ločenice vznikla jako gotické středověké zemědělské sídlo typu okrouhlice, které vzhledem k poměrně kvalitní zemědělské půdě dobře prosperovalo. První historická zmínka o obci pochází z roku 1360. Tehdy patřila (spolu s dalšími 144 obcemi) k Velešínskému panství, které patřilo nejdříve rodu Michaloviců, od roku 1387 pak Rožmberkům.

 

 

LOČENICE VE STŘEDOVĚKU

 

Rožmberkové uznávali význam obce Ločenice v rámci Velešínského panství. To podtrhuje zvláště rozhodnutí Oldřicha II. z Rožmberka, který se 28. října 1418 rozhodl osvobodit Ločenice od poddanství. Jednalo se o krok v té době nebývalý.

 

Rožmberkové v následujících stoletích úrodný kraj Velešínského panství s nemalým ziskem pronajímali. Zprávy o obci z této doby jsou velmi útržkovité. Víme, že během 15. století (hlavně po roce 1418) byl zdejší kraj masivně poněmčován kolonisty z Rakous a Bavor, které do Velešína a okolí přivábil pan z Michlbergu. Navzdory těmto snahám si však tento kraj udržel český charakter. Historické prameny také uvádějí, že 7. března 1559 uložil Vilém z Rožmberka obci Ločenice odvádět církevnímu řádu ve Zlaté koruně každý rok 4 kopy slepic. Tato povinnost byla zrušena až v polovině 18. století.

 

Za husitských válek se také zde v kraji začalo šířit husitské učení. I v Ločenicích údajně nabylo četných přívrženců, ale pronásledováním ze strany zdejšího římskokatolického panstva se v kraji husitské učení trvale neudrželo.

 

 

LOČENICE V 18. STOLETÍ

 

Toto století nezačalo pro Ločenice příznivě. V roce 1711 vypukl ve vsi velký požár. Nebylo to poprvé, avšak ani naposledy. O dvacet let později (1731) pak byla v Ločenicích postavena malá kaplička „menší výstavnosti“ (jak uvádí kronika). Tu však dnes již na návsi nenajdeme. Byla zbourána na příkaz Místního národního výboru v 60. letech.

 

Ločenice také v tomto století změnily svého majitele. Dne 27. listopadu 1737 odkoupil Jan hrabě Nütz, pán z Omlenice (Umlovitz), od krumlovských 6 usedlostí v Ločenicích. Jeho nástupce hrabě Thürheim je pak 1. září 1751 prodává Františku Leopoldu Buquoyovi z Nových Hradů. Teprve tento rod osvobozuje Ločenice za 300 zlatých od povinnosti odvádět poplatek 4 kopy slepic církevnímu řádu ve Zlaté koruně. Od této doby náleží celá vesnice Ločenice k Novým Hradům.

 

Stavba kostela Sv. Jana Nepomuckého na Ločenické hoře

Obec Ločenice neměla až do počátku 18. století vlastní kostel, pouze malou kapličku postavenou uprostřed vesnice v roce 1731. Legenda říká, že farář Joanes Bernardius Riezenschopfer uviděl jednoho večera roku 1732 nad Ločenickou horou (Ločeckým vrchem) pět hvězd a tento úkaz si vysvětlil jako zjevení českého světce Sv. Jana Nepomuckého. Na památku tohoto zjevení nechal tentýž rok postavit kapli na Ločeckém vrchu (nyní obec Svatý Jan nad Malší). Dokončení stavby v roce 1735 se však nedožil a Sv. Janu Nepomuckému ji zasvětil až jeho nástupce Theofil Ignác Hostounský. Kaple s obrazem světce se stala oblíbeným poutním místem, kterým je dodnes.

 

V letech 1777 – 1782 byla kaple z prostředků získaných sbírkami a za přispění majitele panství novohradského hraběte Buquoye na Ločeckém vrchu přestavována a rozšiřována do dnešní velikosti a kolem byla vystavěna ambita. Další přestavby se kostel dočkal v roce 1786, kdy byla přistavěna 37 m vysoká věž, která je dodnes dominantou kraje. V roce 1873 pak byla na návsi vztyčena socha Sv. Jana Nepomuckého, kterou vytesal Jan Kadlec z Trhových Svinů.

 

Vznik osady Svatý Jan 

 

Po dostavění kostela začali ločeničtí rolníci na Ločeckém vrchu prodávat pole přistěhovalcům, kteří se tam usazovali. Kolem kostela začala růst osada, která měla dokonce privilegium konat týdenní trhy, které však nevyužívala. Tak vznikla osada Svatý Jan, která náležela pod obecní správu Ločenic. Pod zdejší farnost patřily Ločenice, Sedlce, Mokrý Lom, Polžov, celkem 2040 duší – děti všechny chodily do místní školy, která byla spolu s farou postavena v letech 1787 - 1789.

 

V roce 1786 žilo v obci 109 obyvatel ve 22 staveních. Část majetku náležela rolníkům, část majiteli panství. Podle tehdejšího práva směli rolníci majetek dědit, nesměli jej však prodat. Pokud majetek rolníka neměl dědice, připadlo vše majiteli panství. Na konci 18. století bylo v Ločenicích 37 rolnických usedlostí, jedna chalupa a jeden výčep. Daně se platily obilím a penězi, a to dle velikosti své usedlosti.

 

 

LOČENICE V 19. STOLETÍ

 

19. století přináší obci největší rozkvět, a to i přes absenci průmyslu v kraji. Nejvíce lidí se díky poměrně úrodné půdě živilo zemědělstvím. Z řemesel zde pak bylo nejvíce tesařů a zedníků, kteří často odjížděli za prací do Rakous (Vídně) a do Německa. V  zimě se staří i mladí lidé scházeli na večerní besedy. Při tom se předl len na výrobu plátna na staročeských přeslicích nebo se dralo peří (chodilo se "na održky") a děti šily nitěné knoflíky. Z plátna se pak šily košile a jiné domácí potřeby. Po práci obdrželi lidé kávu a zákusek, hrálo se na harmoniku a i tančilo.

 

V roce 1884 dala obecní správa na obecní náklad vyměřit obecní pozemky geometrem a osádovat je kamennými sády. Kvůli vlastnictví části pozemků u některých domků, které vlastníci považovali za své, bylo podáno několik žalob, avšak všechny byly soudem v Trhových Svinech zamítnuty.

 

27. prosince 1887 koupila Školní rada, v níž byl zastoupen celý ločenický obvod, přízemí školní budovy od Františka a Terezie Šťastných za 3380 zlatých, kteří tam provozovali hostinec, aby mohla být rozšířena škola. Její kapacita již nedostačovala počtu dětí. V letech 1888 – 1889 byla ještě přistavěna nová část budovy.

 

Rokem 1895 se v Ločenicích datuje první zmínka o tradici masopustní koledy.

 

 

LÉTA 1901 – 1914

 

Na počátku 20. století vypadala obec jinak než dnes. V místech, kde je dnes náves s okrasným parkem a pomníkem padlých ve světové válce, protékal potok (nebo spíše strouha), který se však při silných deštích dovedl rozvodnit a napáchat mnoho škod. Přes něj byly postaveny tři kamenné mosty. Na návsi stála malá kaplička, obecní kovárna s věžičkou, jejíž zvon ohlašoval poledne a klekání, vedle ní pak obecní váha a chudobinec z roku 1909. V roce 1910 měly Ločenice 836 obyvatel.

 

Dne 16. dubna 1914 podala osada Sv. Jan žádost o oddělení od katastrální obce Ločenice a ustavení samostatnou obcí. Ještě téhož dne byla záležitost v obecním zastupitelstvu kladně vyřízena. Kronika uvádí, že se v Ločenicích nikdo proti odtržení Sv. Jana nepostavil. K rozdělení obce však nedošlo, protože vypukla 1. světová válka.

 

 

I. SVĚTOVÁ VÁLKA

 

V Ločenicích bylo jen málo rodin, z nichž by nikdo po vyhlášení války a všeobecné mobilizace nemusel nastoupit vojenskou službu. Nikdo se tomu však nebránil, protože lidé čekali, že válka bude krátká.

 

Od prvního roku války musela obec na základě úředního nařízení odvádět část sklizně pro zásobování vojska. Ve městech byla velká bída, do Ločenic jezdili pro jídlo lidé až z Prahy a severních Čech, ale sami Ločeňáci třeli bídu s nouzí… Nejhůře bylo v roce 1917, protože předchozím roce potloukly úrodu kroupy. Navíc chodily do vsi rekvizice se silnými četami vojáků a zabavovaly obilí a dobytek a hledaly, co kdo má kde ukryto. Následkem toho se jezdilo schované obilí mlít do mlýna tajně v noci. Jinak se vše prodávalo na lístky, ale protože zboží nebylo, kvetl černý obchod.

 

Ločenice ztratily ve válce 29 lidí. Na jejich památku byl na ločenické návsi postaven pomník. Deset našich občanů také bojovalo v zahraničních legiích.

 

 

PRVNÍ REPUBLIKA (ČSR)

 

První zprávy o vyhlášení samostatného Československa přinesl z Velešína do vsi hned v poledne 28. října 1918 Josef Blažek z č.p. 86 a nechal ji na svou zodpovědnost vybubnovat obecným hajným. Hned nato zabarvil orla na své trafice a pak s pomocí místních hochů zabílili druhou orlici ve vsi na trafice Matěje Kleina. Ve vsi se hodně oslavovalo. Ve Sv. Janě byla uspořádána velká zábava, kde se však mnoho lidí nakazilo španělskou chřipkou. Ta v obci zle řádila, neboť onemocněly asi dvě třetiny občanů a šest jich nemoci podlehlo.

 

10. května 1919 byly na návsi za zvuku hymny a národních písní vysázeny dvě lípy svobody a byly předány do péče občanů. Pod jednu z lip byl uložen pamětní list v zapečetěné lahvi.

 

Ločenice také vstoupily do nového Československa s břemenem vysoké nezaměstnanosti a bídy mezi obyvatelstvem. Situace byla natolik závažná, že v lednu 1919 musely být v obci kvůli velmi častým krádežím v kraji zavedeny noční hlídky o síle šesti mužů. V lednu 1920 pak byla obec Okresní politickou správou vyzvána, aby poskytla nějakou nouzovou práci aspoň těm nejpotřebnějším dělníkům v Ločenicích. Část dělníků se nechala zlákat vyhlášením generální stávky Československou stranou sociálnědemokratickou, avšak jejich schůzi v Sedlci rozehnalo četnictvo.

 

V roce 1921 bylo v obci napočítáno 742 obyvatel (741 národnosti české, 1 národnosti italské).

 

Oddělení obce Svatý Jan v roce 1922

Ločenická kronika k této události uvádí: Po vzájemné dohodě mezi obecním zastupitelstvem v Ločenicích a zástupci osady Sv. Jan bylo v tomto roce usneseno a projednáno v různých schůzích rozdělení obce Ločenice ve dvě katastrální obce, a to Ločenice a Sv. Jan. Obcí Ločenice byl nově utvořené obci Sv. Janu postoupen z obecního jmění les „Radištnej“ bez náhrady.

 

Rozdělení obce stalo se za plného souhlasu zdejšího obecního zastupitelstva a možno říci také za plného souhlasu všech občanů. Příslušnost osady Sv. Jan do svazku naší obce byla zdejším obyvatelstvem pociťována jako přítěž, neboť osada Sv. Jan byla poměrně chudá. Obyvatelstvo osady této odjíždělo z velké většiny za prací jako zedníci, což byl hlavní pramen výživy.

 

Dne 13. prosince 1922 byla rozhodnutím ministerstva vnitra (č.j. 78.155/02) a Zemského finančního ředitelství v Praze ze dne 25. dubna 1923 (č.j. IX-606/1-ai23) katastrální obec Ločenice rozdělena ve dvě katastrální obce: Ločenice a Svatý Jan.

 

Na počátku následujícího roku bylo kvůli rozdělení obce rozpuštěno ločenické obecní zastupitelstvo zvolené v roce 1919 a byla jmenována obecní správní komise. Nové volby do obecního zastupitelstva byly svolány na 4. března. Protože se jednalo o mimořádné volby, vzbudily veliký zájem. Veškeré deníky vycházející v Praze zaznamenávaly výsledek voleb v Ločenicích (Lidový deník, České slovo, Role, Právo lidu) a vedly prudké polemiky o výsledku a síle svých stoupenců v obci (kandidátky postavilo všech pět místních organizací politických stran). Snad nikdy v historii nebyla naše obec středem takového zájmu ve veřejném tisku…

 

I předvolební boj mezi stranami v obci byl dost prudký. Nakonec se zástupci Národně demokratické strany, Lidové strany a sociálních demokratů domluvili, že starostou zvolí Jana Zemana (sociální demokrat). To stvrdili písemnou dohodou, ve které se zavázali k volbě Zemana a jeho náměstkem Josefa Blažka. V dohodě se také zavázali složit kauci 500 Kč, které by v případě porušení úmluvy propadly místní politické organizaci Československé strany sociálně demokratické. Při volbě starosty tuto úmluvu porušil František Černý, který odevzdal svůj hlas republikánovi Matěji Dvořákovi, který byl díky tomu zvolen starostou poměrem 8 hlasů proti 7. Poražené strany podávaly protesty od jedné instance ke druhé až k nejvyššímu správnímu soudu, který ji však s konečnou platností zamítl. František Černý pak přišel nejen o svých 500 Kč a o členství v Československé straně sociálně demokratické, ale navíc „pro nečestné a nízké jednání“ byl zbaven funkce člena obecního zastupitelstva.

 

V roce 1924, kdy se začalapsát kronika obce Ločenice (prvním kronikářem byl Tomáš Vaněček č. p. 35), bylo v naší obci napočítáno 133 domů, dva hostince, dvě prodejny tabáku, dva obchody se smíšeným zbožím a jeden pekař. Obyvatelstvo tvořili převážně rolníci. Velká část obyvatel také odjížděla na jaře do světa za prací jako zedníci, tesaři a pomocní stavební dělníci. V témže roce si rolník František Lemoch pořídil jako první v obci motocykl.

 

O dva roky později bylo Františkem Vanečkem z Pašnovic zavedeno první autobusové spojení v obci. Pravidelnou linku Besednice – Ločenice – Římov – Č. Bedějovice využívali ti, kteří dojížděli zvl. do Č. Budějovic za prací. Prvním autobusem v Ločenicích byla Praga Tomáše Vaněčka č.p. 35, zakoupená na počátku roku 1928. konkurence mezi jednotlivými dopravci umožnila ločenickým cestovat velmi levně.

 

Postavení pomníku padlým ve světové válce

6. července 1928 proběhlo slavnostní odhalení pomníku našim občanům padlým ve světové válce. První myšlenka na jeho postavení se zrodila již v roce 1925, avšak vybrané prostředky na jeho stavbu nestačily, a proto se rozhodlo, že se vyčká příznivější doby. Ta nastala právě v roce 1928, kdy se obecní správa uvolila uhradit chybějící náklady. Zároveň bylo rozhodnuto, že pomník bude postaven naproti domu č.p. 6 mezi lípami svobody. Pomník vyhotovil mistr Kherbl, kamenický mistr z Besednic, z temnějšího kamene za 3 800 korun.

 

Slavnost pořádal místní Osvětový sbor pod záštitou obecní správy. Po průvodu k pomníku za doprovodu hudby a jeho odhalení byla za hojné účasti občanů obce i lidí z okolí zorganizována slavnost se střelnicí a tombolou v zahradě starosty Františka Kleina. Slavnost navečer předčasně ukončila bouřka Večer pak bylo v hostinci u Blažků sehráno představení Bělohorská mračna od Františka Karase. Představení sehráli ochotníci z Ločenic a jeho čistý výtěžek byl věnován na zahrádku kolem památníku. Postavením pomníku bylo zároveň oslaveno 10. výročí vzniku Československa. V roce 1929 byl pomník doplněn o desku se jmény ločenických padlých. O rok později, u příležitosti 80. výročí narození prezidenta T. G. Masaryka, bylo rozhodnuto doplnit pomník bustou TGM z umělého kamene. Náklady na pořízení busty byly uhrazeny z výtěžku představení ločenických ochotníků Na Polském zámku od Pavla Rudolfa.

 

Technický pokrok se Ločenicím nevyhýbal, ba právě naopak. V roce 1929 (v březnu) se v obci objevil první nákladní automobil Škoda, který si koupil hostinský Jan Klein. Měsíc nato si obchodník a majitel hostince Jan Blažek koupil první osobní automobil Praga Picola Standart. Jeho žena Růžena Blažková se pak 4. září 1929 stala hrdou majitelkou řidičského průkazu na osobní automobil jako první žena v obci. Rozvoj motorismu v Ločenicích si vynutil postavení první benzinové pumpy firmy Fandolín, která od roku 1932 stála před domem Josefa Blažka (86). Následovalo zavedení elektřiny.

 

Zavedení elektrického proudu

S myšlenkou zavedení elektrické energie do obce přišel již v době světové války Jan Pučejgl, majitel mlýna pod Velešínem. V září 1918 požádal vedení obce, aby mohl dovést elektřinu do Sv. Jana a Ločenic, a to ze své vodní elektrárny. V žádosti uvedl, že tím obci nevznikou žádné velké finanční výlohy. Obecní správa přijala jeho žádost s připomínkou, že se k žádosti nemůže určitěji vyjádřit, neznajíce bližší podmínky elektrizace obce. K dalšímu jednání však nedošlo.

 

Jan Pučejgl se však nenechal odradit a v březnu 1924 svou nabídku zopakoval. Slíbil postavit transformátor i vedení elektrické energie vlastním nákladem až k němu. Cena 1 kWh byla stanovena na 250 korun. Obec až na několik jednotlivců nejevila o elektřinu zájem, protože se obávala velkých finančních nákladů. Proto nebyla nabídka přijata.

 

Založením Družstva pro rozvod elektrické energie (1928) se otázka elektrizace obce dostala do širšího povědomí občanů obce a zájem o elektřinu prudce vzrostl. O rok později rozhodlo o zavedení elektřiny obecní zastupitelstvo. Se stavbou hlavního vedení a transformátoru se počalo na jaře 1929 (transformátor stával po levé straně křižovatky směrem na Č. Budějovice) a první žárovky se v Ločenicích rozsvítily 17. prosince 1929. Elektrické motory se začaly používat o rok později.

 

2. prosince 1930 bylo na základě nařízení vlády v Ločenicích provedeno sčítání lidu, které ukázalo na značný úbytek obyvatel. V obci žilo 653 lidí, zatímco při předchozím sčítání 741 obyvatel. Část úbytku je nutno přičíst tomu, že lidé, kteří odešli za prací, byli započteni v místě výkonu práce.

 

Výsledky sčítání:

Národnostní složení: 644 česká, slovenská 1, německá 7, italská 1.

Náboženství: 450 římskokatolické, československé 37, bez vyznání 166.

Gramotnost: 21 lidí neumělo číst ani psát, 9 umělo jen číst a psát ne.

Nemovitosti: 142 domů, z toho 3 neobydleny.

 

Posilování moci nacistů v Německu a růst počtu jejich sympatizantů se bohužel nevyhnul ani naší obci. V listopadu 1932 byla v obci založena strana Československých fašistů. Veřejná schůze, která byla svolána na 11. prosince, však ani zahájena nebyla. Lidé se srotili před hostincem, kde se schůze měla konat, aby zabránili jejímu konání. Nakonec se za asistence 10 četníků a křiku mnoha obyvatel se nakonec fašističtí sympatizanti i jejich odpůrci z řad našich občanů rozešli.

 

14. května 1932 si rolník František Klein koupil první rádio v obci.

 

Založení sboru dobrovolných hasičů

Ludvík Mikšl svolal na 17. prosince 1933 do hostince Jana Kleina schůzi ohledně založení sboru dobrovolných hasičů. Schůze byla úspěšná a ihned se přihlásilo 54 členů. Měsíc nato se obecní zastupitelstvo se usneslo, že věnuje hasičům 1000 korun na postavení hasičského skladiště (hasičská zbrojnice), které stálo až do konce 90. let 20. století v centru obce. Na stavbě pracovali zedníci i nádeníci zdarma. Ještě ten rok si hasiči pořídily 16 pracovních obleků.

 

V roce 1936 byla zakoupena benzinová stříkačka a 300 m hadic od firmy Stratílek za 20 750 Kč. Stříkačka byla slavnostně předána, i přes nepřízeň počasí, 7. června osobně zástupci výrobní firmy. Na zakoupení stříkačky přispívali všichni občané obce, pořádaly se zábavy, divadla, koleda a sbírka, chodilo se od domu k domu. Místní majitelé pozemků věnovali roční nájem za revír a to na pět roků dopředu (ročně 2500 korun). Nakonec si na koupi stříkačky musela obec ještě půjčit. Půjčku ve výši 8000 korun na 4 roky poskytl Jan Vrážek, rolník č.p. 5.

 

Hasičský sbor dostal brzy po zakoupení stříkačky příležitost vyzkoušet její účinnost. Prvně se stříkačkou vyjel k požáru paní Fišerové ve Sv. Janě nad Malší č.p. 13, a to v noci 1. prosince 1936. Požár byl rychle lokalizován a bylo zamezeno jeho dalšímu šíření. Hasiči si právem vysloužili pochvalu obyvatel obce, protože oheň se již začal šířit na sousední stavení Jana Čermáka (utrpěl díky včasnému zásahu jen mírné škody). Paní Fišerová oproti tomu přišla o celé budovy, zásoby píce, dříví, dvě kozy a prase.

 

 

II. SVĚTOVÁ VÁLKA

 

Květnová částečná mobilizace (1938), kdy československé vojsko obsadilo města a vesnice s převážně německým obyvatelstvem, se dotkla i Ločenic. Každý povolaný uposlechl výzvy a nastoupil ke svému vojenskému útvaru. V květnu se měly konat volby do obecních zastupitelstev, ale s ohledem na situaci se nakonec politické strany dohodly a jmenovaly do zastupitelstva své zástupce.

 

24. září v 10 hodin večer byla vyhlášena mobilizace všech mužů do 40 roků, ale i starší ročníky dostaly zvláštní svolávací lístky. První lidí rukovali hned večer, každý chvátal na svá místa. Bez rozdílu všichni v obci od 14 roků pracovali na překážkách na silnicích i ulicích hned po vyhlášení mobilizace. 15. října vláda postoupila tzv. Sudetské území dobrovolně bez války Německé Říši, která začala s okupací a československé vojsko ustupovalo do vnitrozemí. 30. listopadu byl prezidentem zvolen Emil Hácha, rodák z nedalekých Trhových Svinů.

 

Aby neštěstí nebylo dost, vypukla na podzim v obci slintavka i kulhavka. Nebylo stavení, kde by dobytek nestonal. Nadto ještě vepřový dobytek dostal obrnu. Slintavka a kulhavky se léčily dřevitým dehtem, kamencem a borovou mastí, proti obrně nebyl jiný lék než očkování.

 

14. března 1939 se osamostatnilo Slovensko a 15. března vtrhlo na české území německé vojsko a celé jej obsadilo. Vláda zůstala, vojsko nekladlo žádný odpor a dalo se dobrovolně odzbrojit. Československo přestalo existovat, po odstoupení tzv. Sudet dostalo název Protektorát Čechy a Morava v čele s prezidentem Háchou. Vůdce a říšský kancléř „nás vzal v ochranu pod jeho říši“ a Československo mělo jen německé vojsko. Všechny politické strany byly rozpuštěny a nahradila je jedna nová, tzv. Národní souručenství, v čele s prezidentem Háchou.

 

V létě 1940 byla obecní kronika bez udání důvodu zabavena německými úřady a byla uschována v Praze.  Kronika se do naší obce vrátila až v listopadu 1945.

 

Léta 1940 – 1945 byla dle kronikáře, co se počasí týče, většinou pěkná a velmi úrodná.

 

Rok 1945

Rok 1945 očima obecního kronikáře Josefa Blažka (autentický přepis včetně gramatických chyb – pouze malé „n“ ve slově němec lze považovat za projev odporu vůči tomuto národu):

 

„Byl slavný a pro nás šťastný neb válka se chýlila ke konci a létaly přes naši obec takzvaný hloubkový letci a to ve větších skupinách Angličané a Američané my měli z nich radost byli jsme si jistý, že nám nic neudělají, ale v městech bombardovaly a u nás jenom stříleli na vlaky tj. ničili lokomotivy i ve Velešíně na nádraží a v okolí, není zde v okolí jedno nádraží které by nebyli navštívyli. Je zajímavé když letadlo přiletělo na nádraží a vědělo, že jsou tam Češi to jest že jsou v Protektorátě jak nám dali němci toto jméno a než začali střílet dali znamení občanům kteří toho času byli v nádraží a když viděli, že jsou již uschovány počali střílet na lokomotivy a snesly se tak nízko, že se zdálo, že chtějí přistát, skrátka počínaly si jako doma a němci byli proti nim bezmocný a to započalo v měsíci dubnu.“

 

Přes Ločenice skutečně v posledních měsících války přelétávaly velké formace bombardovacích letadel, kterých někdy občané napočítali až 150. Jejich úkolem bylo ničit železniční nádraží a továrny. Někdy také přilétali tzv. hloubkoví letci, kteří měli na starosti ničení parních lokomotiv na nádražích, na trati nebo i za jízdy. Ti na jaře 1945 napadli nádraží ve Velešíně všechny další železniční stanice až do Č. Budějovic. Jednoho slunečného dne přeletěly velké formace letedel a napadly Budějovice, kde zničily nádraží a spoustu domů. Toto bombardování bylo slyšet až do Ločenic.

 

28. dubna 1945 přišli do Ločenic němečtí vojáci – zásobovací kolona o síle 60 mužů včetně mladých žen. Byli ubytováni v hostincích a po domech a měli s sebou spoustu zásob vč. lístků. Krátce po jejich příchodu začaly Ločenicemi na vozech, autech i pěšky proudit zástupy německých vojáků po silnicí od Trhových Svinů směrem na Krumlov. Panoval ohromný zmatek, každý se chtěl zachránit před Rusy. Ločeňáci byli celé noci vzhůru a muži drželi hlídky.

 

V den zahájení Pražského povstání 5. května přijela spousta ozbrojených mladých lidí, kteří vnikli do hostinců u Blažků a Kleinů, kde byli ubytováni Němci, a žádali je, aby se vzdali, což ti udělali. Vše proběhlo klidně, ale někteří občané začali rabovat věci této vojenské posádky a tři dny na to přijela německá skupina z Kaplice poslaná tamním vojenským velitelstvím, aby zjednala nápravu. Tito vojáci obsadili celou vesnici a prostřednictvím starosty Jana Hanzalíka žádali, aby bylo vše navráceno, jinak zastřelí nejdříve starostu a po něm další občany. Starosta dohodl, že tyto věci dohledá a za dvě hodiny přinese. Ještě před tím, než ony dvě hodiny uplynuly a aniž se kdo nadál, němečtí vojáci odjeli a nic si neodvezli, přestože věci již většinou byly u starosty.

 

Vysvětlení se našlo hned následující den, kdy se ze všech stran do obce přihnali vlasovci. Vlasovci byli vojáci v německých vojenských šatech, ale složené z ruských zajatců. Ti na jednu stranu utíkali před ruskou armádou, která je považovala za zrádce, na druhou již cestou stříleli německé vojáky a ničili vše německé, protože věděli, že byli podvedeni. Vlasovci obsadili v Ločenicích všechny stodoly a některá obydlí, dokonce vyháněli občany z domů. Nebýt toho, že navečer přišla ruská vojenská hlídka, byli by vlasovci udělali v obci velké škody. Vlasovská vojska poté odešla. Další den začaly obcí projíždět davy říšského vojska. V naší obci se opět držely hlídky.

 

Po německé kapitulaci se ti, kteří za války pracovali v Říši nebo v Rakousku, vrátili zpět do Ločenic. Dva občané, kteří zahynuli na barikádách při pražském povstání, se však již vrátit nemohli. Lidé se hned začali starat o svá hospodářství, aby život šel dál. Hospodářům se pomáhalo a každý byl rád, že válka skončila. Život v obci se začal vracet do starých kolejí. Hospodářům byli přiděleni na práci Němci z pohraničí, ločeničtí dělníci začali zase jezdi Vaněčkovými autobusy do Č. Budějovic.

 

V letech 1945 – 1946 zaznamenala naše obec velký exodus. Z Ločenic se do vysídleného pohraničí vystěhovalo celkem 48 rodin. Nejvíce do Bujanova, kam odešlo celkem 14 rodin.

 

 

POVÁLEČNÉ OBDOBÍ

 

Hned po válce začalo obecní zastupitelstvo pracovat na dalším zvelebování vesnice. Obec prodala kovárnu a jeden obecní dům a za utržených 25 000 korun koupila chalupu č. p. 63 a zřídila tam mateřskou školku. Do obce byl v roce 1947 zaveden telefon, který byl umístěn v hostinci u Blažků. Obec se také rozhodla upravit náves, kterou stále protékal potok. Strouha se měla zavézt a položit do ní trubky. Materiál se bral z hráze horního rybníka, který se tím zmenšil o třetinu.

 

Rok 1948, rok komunistického převratu, se Ločenic příliš nedotkl. Život šel dál, lidé se bavili, jen piva bylo kvůli veliké neúrodě z předešlého roku málo. 20. června se v naší obci konal župní hasičský sjezd, kterého se i přes nepřízeň počasí zúčastnilo 28 sborů. Celkový výtěžek této akce byl neuvěřitelných 59 000 korun.

 

Ločenice byly v roce 1949 jmenovány újezdní vesnicí. Obec dostala za úkol vést újezdní matriku pro Nesměň, Něchov, Todeň, Polžov, Mokrý Lom a Branišovice. Tímto zákonem také tyto vesnice přináležely k Ločenicím.Podle nového rodinného zákona musel být každý oddán úředně, a proto musela obec zřídit oddávací místnost u Blažků v č.p. 86.

 

Kolektivizace v Ločenicích

Pro naši vesnici to byla léta bouřlivá. V roce 1950 se několik rolníků pokusilo zřídit nezávislé zemědělské strojní družstvo. S tím však nesouhlasily státní orgány, neboť komunistická vláda potřebovala dostat pod kontrolu veškerou zemědělskou půdu i veškeré vesnické obyvatelstvo. Lidé neměli na vybranou. Jedinou možností bylo předat veškerý zemědělský majetek Jednotnému zemědělskému družstvu Ločenice v čele s předsedou národního výboru Tomášem Dvořákem, které bylo v roce 1950 založeno. Kronikář o této události píše: „Buď být členem družstva a zavázat se, že bude společně pracovat na společném pozemkovém majetku družstva, a nebo se mu přidělí pozemky, které se družstvu nehodí, ať jsou jakékoli, což mělo za následek, že veškeré občanstvo celé obce přistoupilo za členy.“

 

Byla snaha, aby první zcelování pozemků proběhlo slavnostně, a tak přijela kapela z Trhových Svinů a zahrála na návsi tři skladby. Je však pravdou, že řada hospodářů rozorávání mezí a zcelování pozemků obrečela. Když se však situace v roce 1968 uvolnila a vláda vyzvala rolníky, že se mohou vrátit k soukromému hospodaření, ani jeden z bývalých ločenických hospodářů již soukromě hospodařit nechtěl.

 

V roce 1950 byl v Ločenicích nainstalován obecní rozhlas, který nahradil hajného, jež měl dříve povinnost projít celou vesnici s bubnem a vše občanům ohlásit.

 

V následujícím roce došlo k roztržce mezi družstevníky (všichni rolníci byli ve družstvu) ohledně způsobu hospodaření. Hospodáři nesouhlasící s tzv. „třetím“ typem hospodaření byli vyloučeni z družstva. Přestože již byly rozorány meze, nedošlo při opětovném rozdělení pozemků mezi těmito družstevníky k nedorozumění Následující rok přijeli z Okresního národního výboru tři inženýři rozdělit pole pro soukromníky, přičemž družstvo si nechalo nejlepší půdu. Zpřísňováním podmínek pro dodávky a zvyšováním nátlaku na soukromě hospodařící rolníky byli i ti poslední okolnostmi přinuceni vstoupit do družstva. To bylo v roce 1959.

 

Rok 1953 byl v Ločenicích poměrně neklidný, čehož hlavním důvodem byla měnová reforma. Její přísná pravidla vedla ke ztrátě velkého majetku mnohých občanů. Hned po novém roce byla také v obci zřízena v č. p. 2 četnická stanice. A aby bylo zadost učiněno vládnímu nařízení, přišla doba hledání mandelinky bramborové i v naší obci. 21. června bylo místním rozhlasem oznámeno všem občanům povinné hledání…

 

V neděli 22. října 1961 byl po čtyřech letech výstavby slavnostně otevřen hrubě dokončený kulturní dům (dnes Hostinec pod Ločenickou horou). Byla uspořádána velká celodenní slavnost, večer v sále hrála dechovka. Sál, který měří 275 m2 byl pro všechny hosty ještě malý. Byli pozvání rodáci z Ločenic, kteří se rozptýlili do všech koutů republiky. Rozpočet na kulturní dům byl 1 300 000 korun, ale protože většinu práce udělali naši občané ve svém volném čase a zdarma, stál jen 600 000 korun. Peníze na tuto stavbu dal obci stát.

 

Rokem 1964 se datuje společné soužití Ločenic a Nesměně. Tehdy byly naše obec a obec Nesměň v rámci změn v organizaci státní správy sloučeny do jedné katastrální obce.

 

V 60. letech seobec rozhodla dokončit úpravy horní části návsi. Byly odstraněny kaštany, jejichž zbytek se dochoval ve spodní části vesnice, zůstaly jen lípy svobody. Navezla se zem a upravila se náves a vznikl okrasný park. Jeho kraj byl osazen obrubníky z besednického kamene a trubkovým zábradlím. Nakonec se na návsi vybudovalo veřejné osvětlení.

 

V roce 1965 byl v Ločenicích založen národopisný soubor doudlebských zpěvů a tanců Květena, který řídil folklorista František Hrubý z Č. Budějovic. První vystoupení souboru se konalo 19. října na improvizovaném pódiu před kulturním domem v rámci staročeského posvícení. Spolu s ním vystoupily i další tři soubory z Doudleb a Č. Budějovic. Slavnosti byli přítomni reportéři českého rozhlasu a televize z Č. Bedějovic.

 

Srpnové události 1968

Dne 21. srpna bylo veřejnými prostředky vyhlášeno, že ruská branná moc přestoupila na několika místech naše státní hranice. Po celý den nebylo v obci vidět ani jednoho vojáka, ale dne 28 srpna odpoledne kolem 16 hodin začala naší obcí projíždět vojska od Trhových Svinů. Projelo mnoho obrněných vozů, různých automobilů, mnoho tanků, které jely směrem na Nesměň a pak lesem zase směrem zpět na Trhové Sviny. Vozidel bylo údajně okolo 300 a projely obcí v pořádku a bez jediného incidentu.

 

V roce 1971 se Místní národní výbor přestěhoval do nových prostor v prvním patře kulturního domu.

 

V 70. letech došlo ke slučování zemědělských družstev v okolí Ločenic. V roce 1974 se sloučiladružstva JZD „Střed“ Ločenice, JZD „Svornost“ Svatý Jan nad Malší a JZD „Mír“ Něchov, čímž vzniklo JZD „Mír“ se sídlem v Ločenicích. Toto „nové“ družstvo hospodařilo na na 2 169 ha zemědělské půdy a do jeho čela byl zvolen Ing. Jaroslav Březina. Hlavním důvodem bylo, že přehrada Vodní dílo Římov se měla stát nádrží pitné vody pro Č. Budějovice. To vedlo k vyhlášení ochranných pásem kolem nové přehrady, ve kterých však ležela většina pozemků svatojanského a římovského JZD. O dva roky později se sloučila družstva v Ločenicích s JZD „Soutok“ Římov, čímž se rozloha obdělávaných pozemků zvýšila na 3 153 ha.

 

Také byla dokončena adaptace bývalé školy v Nesměni, kam byla umístěna mateřská škola. Děti se do Nesměně vozily starým mikrobusem, který zakoupila obec. Zároveň začaly práce na urovnání pozemků v okolí dolní požární nádrže (dolní rybník), kde se po dohodě s místním JZD naplánovalo postavit dětské hřiště.

 

Ločenická koleda v Československé televizi

Na začátku roku 1974 přijeli do naší obce zástupci Československé televize, kteří požádali MNV a Osvětovou besedu, aby jim bylo umožněno natáčení staročeské koledy a masopustních zvyků v Ločenicích. Vzhledem k tomu, že koleda má v naší obci dlouholetou tradici, netrvalo přemlouvání dlouho.

 

Termín byl určen na 16. a 17. února a začalo se nacvičovat. Toho se ujali František Kříž a Zdeněk Rakušan. Již v pátek před konáním koledy přijely dva přenosové vozy a jedno nákladní auto s potřebným materiálem. Před kulturním domem a na křižovatce silnice směrem na Sv. Jan bylo umístěno 6 televizních kamer, z toho jedna na výsuvném autojeřábu upraveném pro účely natáčení. V sobotu se pak konala generální zkouška, která se už také natáčela.

 

V neděli byla koleda snímána a vysílána přímým přenosem a bez sestřihu zařazena do programu ČST 1 jako hodinový pořad. Vedle samotné koledy se také konal masopustní průvod masek, který zorganizovali František Fesl a Václav Hambergr. Mezi jednotlivými záběry byly vysílány rozhovory s předsedou družstva Březinou, předsedou MNV Švecem a agronomem Pavlem.

 

Stavba vodovodu

První nápad postavit v Ločenicích vodovod se datuje rokem 1925. Už tehdy se obec rozhodla přivést vodu z Besednic, ale z důvodu nedostatečné kapacity vodních pramenů v Besednické hoře (Kohoutu), odkud měla být voda do Ločenic vedena, bylo od stavby upuštěno. Jen několik občanů si svépomocí spádový vodovod postavili.

 

V letech 1979 – 1980 byla zahájena stavba vodovodu pro celou obec, avšak z vlastních pramenů. Byly provedeny čtyři vrty studní pro ločenický vodovod, načež Pozemní stavby Č. Budějovice zahájily samotnou stavbu. Nejdříve bylo uloženo potrubí od čerpací stanice (se sběrnou studnou) Pod horou k vodojemu na Strážích (kapacita 150 m3) a postaveny oba objekty. S pokládkou litinových trubek pro samotný vodovod se začalo v roce 1982 a voda z prvních kohoutků doma začala téci o rok později.

 

V roce 1983 začala adaptace domu č. p. 86 jako víceúčelové budovy s lékařskou ordinací, dětskou poradnou, hasičskou zbrojnicí a společenskou místností. Adaptace byla dokončena v roce 1986 a dnes v budově sídlí i mateřská školka.

 

 

SAMETOVÁ REVOLUCE – 1989

 

Již 28. října 1989 chtěli občané Ločenic vrátit od roku 1938 schovávanou bustu TGM zpátky na své původní místo – na pomník padlým v I. světové válce. To však nejdříve nepovolil ani tehdejší předseda MNV ani předseda KSČ. Nakonec však rozhodnutí změnili po projednání na plenárním zasedání MNV. Tato busta byla celou dobu uschována u paní Růženy Mikšlové č. p. 122. Nutné opravy busty provedli František Valdauf st. z Ločenic a Petr Ladislav z Polžova a tak mohla být slavnostně odhalena až 11. března 1990.

 

Dne 11. prosince 1989 pak bylo v JZD Ločenice založeno Občanské fórum jako oponent oproti současnému vedení družstva. Předneslo své požadavky na mimořádné pracovní schůzi dne 7. prosince v KD Ločenice.

 

 

Možnost pronájmu limuzíny

banner.jpg

AKTUÁLNÍ INFORMACE

  1. Nové knihy v knihovně Ločenice

 

Na našem webu jsou vloženy informace o územnim plánu Ločenic a Nesměňe - Územní plán

Logo.doc

Stránky zdarma

Vytvořte si vlastní webové stránky zdarma na doméně www.locenice.cz

Registrujte se zde

30. 5. Ferdinand

Zítra: Kamil

Návštěvnost stránek

125805